Drowned page

Před dávnými časy daleko před mým spočinutí v teple rodinného krbu jsem měl spousty volného času  😀  Tehdy jsem dost pomáhal známým spravovat jejich nefunkční počítadla a tak se seznámil s chlapy z okolních severočeských dolů. No a od jednoho z nich jsem v posledním mailu dostal fotografie z páteční havárie rypadla SCHRS 1550  (pořizovací cena 1 210 000 000 Kč) v Doly Nástup Tušimice poblíž Března u Chomutova. Velkorypadlo bylo v pátečním odpoledni mimo provoz a elektromontéři opravovali softwarové zařízení bubnů. Při havárii byli zraněni čtyři montéři  a na místě zasahovali dva vrtulníky. Aby exluzivní fotky nezapadli jen tak ledabyle do mého emailového koše, dávám je sem na můj blog. Více o nehodě lze číst zde na stránkách regionálního deníku.

O víkendu jsem se rozloučil s mým prvním digitálním foťákem. Po více než šesti letech aktivního focení se dne 17. ledna 2010 počítadlo zastavilo na cifře 20.824 fotek. Potom už jen nečinně ležel v odkládacím prostoru s popraskaným krytem na baterie a byl nahrazen zapůjčeným kompaktem Kodak EasyShare C433 Zoom . Jednalo se o výrobek japonské firmy Minolta a model DiMAGE S414 s tehdy neuvěřitelnými 4 miliony barev. Foťák mě tehdy (březen 2004) přišel na přibližně 9.500,-Kč včetně 16MB karty Compact Flash a ochranného obalu. K jeho pořízení mě tehdy dokopal koncert holandských The Gathering (support čeští Endless), na který jsem vyrazil s nynější manželkou, tehdy ještě přítelkyní. Od kamaráda jsem si půjčil kompakt a myslel, že si Anneke zvěčním pro vyvěšení na tenhle blog, ale chyba lávky. Fotoaparát jsem si půjčil přesně den před koncertem a neměl čas se seznámit s ovládáním. Mé první fotky z koncertu dopadly katastrofálně 🙁 S Minoltou jsem pak nafotil mnoho koncertů i pár festivalů, ...

Dnes opět po roce se zřejmě  zůčastním s rodinou Silvestrovského výšlapu na Kočičák . Výšlap pořádají chomutovští skauti spolu se členy Muzea československého opevnění z let 1936-1938 „NA KOČIČÁKU“ . Vojenský kryt „Řopík“ se nachází kousek nad Chomutovem v 530m nad mořem směrem na Blatno. Momentálně vypadá počasí parádně, v páteční podvečer napadlo pár centimetrů sněhu 😀 a snad se nebude opakovat blátivá polízanice, která opanovala celý tento týden. U Řopíku jsme již tento týden byli na finálovce jedné moc pěkně náročné multikeše věnované pevnosti Boyard, tak si dáme sněžné repete 😆 Update článku V sobotu jsme viděli z okna tu zasněženou parádu a nedalo se myšlence na pěkný výšlap odolat. Chvíli jsme váhali zda vzít či nevzít boby pro naše děťátka, ale nechtělo se nám s nimi tahat  😆 navíc mají vyběhaný nožičky z lovení plastových krabiček. Na Kočičák jsme vyrazili krátce po půl dvanácté a za půl druhý hodiny logovali silvestrovskými razítky naše děti ve vojenském stanu ...

Poslední den v roce 2010 jsem se s rodinkou vydal na druhý ročník akce Silvestrovský výšlap na Kočičák . Výšlap pořádal  chomutovský oddíl skautů Junák spolu se členy Muzea československého opevnění z let 1936-1938 . Kvůli sněžným podmínkám a neochotě dětí šlapat do kopce jsme vyšli už raději v jedenáct hodin. Udělali jsme dobře, protože cesta od Povodí Ohře směrem po turistické žluté barvě byla krutá. Jednak jsme šli hodinu a půl neustále do kopce a od čtvrtiny cesty jsme se brodili po hustě zasněžené  lesní cestě. V posledním půl kilometru nás předjela tříčlenná skupinka na koních a cestu nám nechutně prošlapala. Tankodrom hadr. Na Kočičák jsme došli v půl jedný a v tu dobu zde už byl pěkný chumel lidí. Část z nich popíjela horké nápoje, jiná opékala buřty nebo se věnovali prohlídce Řopíku . Cesta dolů z vrchu Kočičáku už byla v pohodě. Jen ubrzdit rozjeté sáně naložené dětmi byl pěkný problém 😆

V srpnu se mi povedlo v hrách prolomit jeden z významných milníků. Je jím dohrání dvousté hry do zdárného konce. Proto jsem se rozhodl sepsat pár vět o mé zajímavé herní cestě od prvopočátků do současnosti. Pokud mě má mysl neklame, přičichl jsem k videohrám již na základní škole, kdy jsme  po vyučování s klukama pospíchali do přívěsu plném videoautomatů. Tehdy jsme mnoho minut trávili u scrolovacích stříleček s raketkou či letadlem a likvidovali stovky nepřátelských letek či pozemní obrany. Můj klíčící kladný vztah k hrám měl za následek, že někdy v sedmé třídě jsem začal docházet na  kroužek výpočetní techniky v domě dětí a mládeže. Naneštěstí mě skládat příkazy pro tehdy populární program „Karel“ přestalo po pár hodinách bavit.

30. června jsem vychytal 30% slevu na Surtepu . Celý červen tam totiž probíhala akce kdy každý den rostla sleva o jedno procento. Já poslední den brouzdal netem, když tu vidím reklamní banner Surtep u a kliknul na něj. Kratičce jsem popřemýšlel, kterou hru bych koupil. Volba padla na Trainz Simulator s vidinou přístupu na Auran Planet, ale na verzi o rok starší World Builder edici s množstvím tratí už v základu. Vyplnil jsem objednávku a 15 minut před koncem slev odeslal. Celá hra mě vyšla na 276,-Kč včetně dopravy PPLkou. Nádherná cena při pomyšlení, že na Xzone bych zaplatil i s dopravou dvakrát tolik. Proč, ale tohle píšu? Vše dopadlo totiž jinak. Surtep poslal hru českou poštou a po rozbalení na mě civěla krásná krabička  Trainz Simulator 2010 Engineers Edition s krásnou modrou nádražáckou píšťalkou. Tomu říkám dobrej kup 😆 Malé skvrnky na tomhle skvělém nákupu dělá nová firma Comgad (převzala český CD Project ), která zvrzala tisk sériového čísla na manuálu a musel jsem ...

No, už je to tak. Seběhlo se to všechno poměrně rychle a skoro nevěřím, že to není sen nebo blud. Plísss štípněte mě  😆 Před necelým měsícem jsem četl na Fobii report z Žižkova vraždícího placátu a při popisu setu Victims jsem se málem posral smíchy. Nahodil jsem pak malý koment na bandzone , na který mi Šaman napsal podivnou odpověď…  Nejen ženský jsou zvědavý a začal jsem přes facebook šťourat co se stalo a dověděl se o Šrámiho podivném odchodu z kapely. Nabídl jsem pomoc a mám teď pod tlapama bandzone profil kapely (myspace a facebook drží stále původní zpěvák). Po pár schůzkách ve zkušebně na mě padla i grafická podoba splitka s komplet servisem. Hned po prvním setkání jsem byl umrtven nádherným dvd živákem z Žižkova vraždícího palcátu v Táboře. Kurwa, s takovýmhle parádním zvukem jsem je naživo neslyšel. Další překvapení mi přichystali o dva dny později, když jsem je poprvé slyšel na zkoušce. Mají tam zvuk jako hovado (tři kajtry jsou fakt peklo) a hlavně Lukáš předv...

Po přečtení úvodníku v Chomutovských novinách psaný naší milou paní primátorkou jsem málem vzteky spadnul ze židle. V úvodníku se rozepisuje o letošní dlouhé zimě a nové povinnosti města  postarat se  o zasněžené chodníky včetně soukromých. „Ještě před začátkem zimy jsme se toho trochu obávali a počítali jsme s tím, že naše náklady na úklid sněhu letos značně vzrostou. Každý z vás si jistě mohl všimnout, s jakým úsilím se naše technické služby praly s přívaly sněhu , o čemž svědčí i obrovská sněhová hromada na městské skládce, kam byl sníh z města odvážen. Já jsem si ale všimla i něčeho jiného. Že totiž občané tohoto města nečekali na to, až z jejich chodníků sníh odklidí technické služby, a stejně jako v minulých letech se o své chodníky starali sami. Tím samozřejmě hodně městu pomohli a patří jim za to náš obrovský dík. Svědčí to mimo jiné o tom, že lidé v Chomutově jsou pracovití a neváhají přiložit ruku k dílu, aby chodníky a další…“ Tenhle citovaný blábol mě dostal do sta...