Dny evropského kulturního dědictví

V úvodu předminulého článku o výstavě v Lounech jsem psal o nabitém víkendu a popisoval pouze sobotní den. Víkend zahrnuje i neděli a té bych se chtěl věnovat…

Už v loňském roce jsem se zde zmiňoval o akci s názvem Dny evropského kulturního dědictví pořádaného dvakrát do roka Sdružením historických sídel Čech, Moravy a Slezka. Lidem se tak naskýtá v průběhu dvou týdnů možnost navštívit jindy normálním lidem nepřístupné nebo dostupné památky zcela zdarma.

[singlepic id=873 w=160 float=center]

[singlepic id=874 w=160 float=center]

[singlepic id=876 w=160 float=center]

Celý článek

Grand Theft Auto San Andreas

Grand Theft Auto San Andreas

K mé velké radosti jsem si konečně mohl otřít potem zbrocené čelo, odhodit do kouta vykvrdlaný gejmpad a San Andreas udělat pápá. Ano, tahle mega velká hra po několika měsíčním nepravidelným hraní odolala mému hernímu apetitu a ukázala závěrečné titule.
Jednoduché pokořit San Andreas rozhodně nebylo. Už jenom velikost herního světa byla několikrát rozlehlejší než předchozí Vice City. Klacky pod nohy hráčům úmyslně naházeli i samotní tvůrci z Rockstaru a snad i tím chtěli uměle prodloužit herní dobu. Jak jinak si vysvětlit umělou demenci počítačem ovládaných panáců, která hlavně vyniká v závěrečných úsecích hry se zabíráním území Los Santos. O krkolomném ovádání raději nemluvě. Jasně, určitě na vině je port z konzolí na PC, ale to už Rockstáři mohli po x-tém díle vychytat.

[singlepic id=654 w=160 float=center]

[singlepic id=655 w=160 float=center]

[singlepic id=656 w=160 float=center]

Celý článek

Člověk v přírodě – výstava, Louny

Před týdnem jsme měli nabušený víkend kulturou a nejinak tomu bylo i víkend právě uplynulý. Sobotní den jsme zasvětili návštěvě lounského výstaviště, na kterém se odehrála výstava chovatelství drobného zvířectva Člověk v přírodě. O téhleté výstavě jsme se dozvěděli někdy v dubnu, kdy jsme si koupili našeho prvního potkana, na stránkách jedné chovatelské stanice.

Výstava na mě zapůsobila rozpačitým dojmem. Hodně jsem totiž očekával od expozice s potkany, ale díky stísněným prostorům a velikému počtu lidí v jedné budově, kterou nesmyslně zabírali líně se v klecích povalující morčata a jiní obludní hlodavci. Další rozčarování přišlo z majitelek vystavovaných potkanů. Ty se líně a znuděně vyhýbali jakémukoliv kontaktu s návštěvníky. Měl jsem připravené dotazy k chovu potkanů, ale byl jsem otráven natolik, že jsem je raději polknul a byl zticha. Radši jsem nádherné potkánky pěkně pozoroval.

[singlepic id=583 w=160 float=center]

[singlepic id=584 w=160 float=center]

[singlepic id=585 w=160 float=center]

Celý článek

Slavnosti chmele aneb žatecká Dočesná

Dočesná 2008První zářijový pátek a sobota patří již tradičně žateckým oslavám chmele. V mé hodně vzdálené minulosti, kdy jsem pracovně dojížděl do Žatce, jsem Dočesnou několikrát navštívil z degustátorského zájmu 😉 a doprovodné kratochvíle pouštěl za hlavu.

Tentokráte jsem se s rodinou vypravil na Dočesnou za zcela jinými ušlechtilejšími cíli. Jasně, hádáte správně za muzikou a ne ledajakou… V sobotu od jedenácté hodiny na rockové scéně (perfektně zrekonstruované autobusové nádraží) hrál na klávesy a zpíval Jaroslav Uhlíř. Hodinový program měl sestavený z pohádkových písniček a písniček z nedělního pořadu „Hodina zpěvu“, tudíž potrava pro dětská srdíčka. Početná tlupa dětí obsadila prostor pod pódiem, zpívala a živě reagovala na otázky Uhlířovi asistentky. Mnohá děcka zpívala lépe než samotná asistentka jejíž krákoravý přednes byl za hranicí dobrého vkusu.

Notoricky známé pecky jako „Pramen zdraví z posázaví“, „Dělání“, „Není nutno“, „Severní vítr“ a mnohé další zpívali s polu s dětmi přihlížející dospěláci. Až na pár písniček z výše zmíněného pořadu, které trpěly na laciné a infantilní texty, byl pan Jaroslav Uhlíř příjemným pobavením slunečné soboty.

[singlepic id=603 w=160 float=center]

[singlepic id=611 w=160 float=center]

[singlepic id=604 w=160 float=center]

Celý článek

CzechTek ala Cubajšpíl 2008

NapalmedNatěšený na nevšední hudební zážitek jsem vyrazil páteční večer po půl desáté do chomutovského parku. Už z poměrně velké dálky byl slyšet rachot slévající se ze dvou scén. Zamířil jsem na louku před divadlem, kde za pár minut svoji hlukomalbu měli rozjet již níže avízovaní Napalmed.

Na zastřešeném minipódiu dokončovali produkci chomutovští Fan Tim Kin. V nepříjemné záři dvou blikajících stroboskopů jsem na pódiu rozpoznal Radka Kopela z Napalmed, jenž se svíjel u svých, kdo ví jakých mašinek. Přeškoda, že jsem stihl pár posledních „taktů“, protože Fan Tim Kin byli hodně zajímaví.

Celý článek