O mojí lásce k Islanďanům Sólstafir jsem už tu párkrát psal a není divu, že jsem jí infikoval i poměrně velkou část mojí rodiny. Celé to vyústilo v podobu dvou vstupenek na jejich letošní pražský koncert v Paláci Akropolis, který jsme si nadělili jako vánoční dárek.
Co čert nechtěl moje drahá a lepší polovička se zřekla návštěvy koncertu a štafetový kolík tak celkem nečekaně přebrala má šnečím tempem dospívající dcera 🙂
Ve vlaku do Prahy jsem koukal na Instagramová storýčka zpěváka a kytaristy Aðalbjörna Tryggvasona z Akropole a nemohl se dočkat. Start koncertu byl uvedený na dvacátou hodinu večerní, ale Islanďané odstartovali projekci a následný skoro dvanáctiminutový opus Náttmál z alba “Ótta” o deset minut dříve.
Ihned mě zaujal neobvyklý počet hudebníků na scéně jenž čítal devět hlav. Navíc zde působili tři houslistky a jedna čertovsky pěkná violoncellistka z jejíž hry bylo těžké odtrhnout zrak. Nezaujatý člověk by nevěděl zda citově prožívá se svým nástrojem hudbu Sólstafir či orgasmus 🙂 Dalším do počtu byl klávesák občas zpívající doprovodné vokály třeba v hitovce Fjara. Já mám tedy osobního koně z posledního alba “Berdreyminn” ve skladbě Bláfjall, který se tento skvělý večer nehrál. Klávesák pak předváděl parádní performanci v samotném závěru skladby Goddess Of The Ages s klávesami v rukách co mu kabely dovolili.
Celý článek
Kokoty jsem dlouhou dobu neslyšel a neviděl. To se změnilo minulý měsíc kdy jsem s rodinou zajel do Klášterce nad Ohří na hudební festiválek. Právě zde jsem viděl Zellera a jeho družinu naživo a bylo to hustě dobrý a divoký. Na koncertě a posléze na sociálních sítích pustili info o připravovaným EPku “Veď mě!”.