Happy New Year 2013
Reply
Category Archives: Ze života
Páteční havárie rypadla SCHRS 1550
Před dávnými časy daleko před mým spočinutí v teple rodinného krbu jsem měl spousty volného času 😀 Tehdy jsem dost pomáhal známým spravovat jejich nefunkční počítadla a tak se seznámil s chlapy z okolních severočeských dolů.
No a od jednoho z nich jsem v posledním mailu dostal fotografie z páteční havárie rypadla SCHRS 1550 (pořizovací cena 1 210 000 000 Kč) v Doly Nástup Tušimice poblíž Března u Chomutova.
Velkorypadlo bylo v pátečním odpoledni mimo provoz a elektromontéři opravovali softwarové zařízení bubnů. Při havárii byli zraněni čtyři montéři a na místě zasahovali dva vrtulníky.
Aby exluzivní fotky nezapadli jen tak ledabyle do mého emailového koše, dávám je sem na můj blog. Více o nehodě lze číst zde na stránkách regionálního deníku.
Rozloučení s Minoltou
O víkendu jsem se rozloučil s mým prvním digitálním foťákem. Po více než šesti letech aktivního focení se dne 17. ledna 2010 počítadlo zastavilo na cifře 20.824 fotek. Potom už jen nečinně ležel v odkládacím prostoru s popraskaným krytem na baterie a byl nahrazen zapůjčeným kompaktem Kodak EasyShare C433 Zoom.
Jednalo se o výrobek japonské firmy Minolta a model DiMAGE S414 s tehdy neuvěřitelnými 4 miliony barev. Foťák mě tehdy (březen 2004) přišel na přibližně 9.500,-Kč včetně 16MB karty Compact Flash a ochranného obalu.
Silvestrovský výšlap na Kočičák 2011
Dnes opět po roce se zřejmě zůčastním s rodinou Silvestrovského výšlapu na Kočičák. Výšlap pořádají chomutovští skauti spolu se členy Muzea československého opevnění z let 1936-1938 „NA KOČIČÁKU“.
Vojenský kryt „Řopík“ se nachází kousek nad Chomutovem v 530m nad mořem směrem na Blatno. Momentálně vypadá počasí parádně, v páteční podvečer napadlo pár centimetrů sněhu 😀 a snad se nebude opakovat blátivá polízanice, která opanovala celý tento týden.
U Řopíku jsme již tento týden byli na finálovce jedné moc pěkně náročné multikeše věnované pevnosti Boyard, tak si dáme sněžné repete 😆
Silvestrovský výšlap na Kočičák
Poslední den v roce 2010 jsem se s rodinkou vydal na druhý ročník akce Silvestrovský výšlap na Kočičák. Výšlap pořádal chomutovský oddíl skautů Junák spolu se členy Muzea československého opevnění z let 1936-1938.
Kvůli sněžným podmínkám a neochotě dětí šlapat do kopce jsme vyšli už raději v jedenáct hodin. Udělali jsme dobře, protože cesta od Povodí Ohře směrem po turistické žluté barvě byla krutá. Jednak jsme šli hodinu a půl neustále do kopce a od čtvrtiny cesty jsme se brodili po hustě zasněžené lesní cestě.
V posledním půl kilometru nás předjela tříčlenná skupinka na koních a cestu nám nechutně prošlapala. Tankodrom hadr. Na Kočičák jsme došli v půl jedný a v tu dobu zde už byl pěkný chumel lidí. Část z nich popíjela horké nápoje, jiná opékala buřty nebo se věnovali prohlídce Řopíku.
Cesta dolů z vrchu Kočičáku už byla v pohodě. Jen ubrzdit rozjeté sáně naložené dětmi byl pěkný problém 😆
200 dohraných her aneb jak jsem začal hrát
V srpnu se mi povedlo v hrách prolomit jeden z významných milníků. Je jím dohrání dvousté hry do zdárného konce. Proto jsem se rozhodl sepsat pár vět o mé zajímavé herní cestě od prvopočátků do současnosti.
Pokud mě má mysl neklame, přičichl jsem k videohrám již na základní škole, kdy jsme po vyučování s klukama pospíchali do přívěsu plném videoautomatů. Tehdy jsme mnoho minut trávili u scrolovacích stříleček s raketkou či letadlem a likvidovali stovky nepřátelských letek či pozemní obrany.
Můj klíčící kladný vztah k hrám měl za následek, že někdy v sedmé třídě jsem začal docházet na kroužek výpočetní techniky v domě dětí a mládeže. Naneštěstí mě skládat příkazy pro tehdy populární program „Karel“ přestalo po pár hodinách bavit.