Sólstafir v Akropolis

O mojí lásce k Islanďanům Sólstafir jsem už tu párkrát psal a není divu, že jsem jí infikoval i poměrně velkou část mojí rodiny. Celé to vyústilo v podobu dvou vstupenek na jejich letošní pražský koncert v Paláci Akropolis, který jsme si nadělili jako vánoční dárek.

Co čert nechtěl moje drahá a lepší polovička se zřekla návštěvy koncertu a štafetový kolík tak celkem nečekaně přebrala má šnečím tempem dospívající dcera 🙂

Ve vlaku do Prahy jsem koukal na Instagramová storýčka zpěváka a kytaristy Aðalbjörna Tryggvasona z Akropole a nemohl se dočkat. Start koncertu byl uvedený na dvacátou hodinu večerní, ale Islanďané odstartovali projekci a následný skoro dvanáctiminutový opus Náttmál z alba “Ótta” o deset minut dříve.

Ihned mě zaujal neobvyklý počet hudebníků na scéně jenž čítal devět hlav. Navíc zde působili tři houslistky a jedna čertovsky pěkná violoncellistka z jejíž hry bylo těžké odtrhnout zrak. Nezaujatý člověk by nevěděl zda citově prožívá se svým nástrojem hudbu Sólstafir či orgasmus 🙂 Dalším do počtu byl klávesák občas zpívající doprovodné vokály třeba v hitovce Fjara. Já mám tedy osobního koně z posledního alba “Berdreyminn” ve skladbě Bláfjall, který se tento skvělý večer nehrál. Klávesák pak předváděl parádní performanci v samotném závěru skladby Goddess Of The Ages s klávesami v rukách co mu kabely dovolili.

Celý článek

Olympic na Hornické pouti v Jirkově

15. září vystoupili na Hornické pouti v Jirkově nestoři českého rocku Olympic a cestou z oslav v pivovaru Zichovec jsme se tam s dcerou zastavili.

Na jirkovském náměstíčku bylo dost lidí a nebyla možnost se přiblížit k pódiu. Proto tu mám jen pár fotek.  A právě zde mě nasral nešvar dnešních koncertů a to pitomci co nahrávají na mobil celé vystoupení čímž dokáží znechutit zážitek. Na štěstí jsem si notoricky známé pecky pěkně zabékal od plic a aspoň trochu sabotoval nahrávky mobilním pitomcům…

Cumbajšpíl 2015

V pátek 23. října jsem dorazil už za pěkné tmy na každoroční festival Cumbajšpíl. K mé ohromné radosti zůstalo místo konání z loňského roku. Po několika ročnících ve Švermáku (předtím městské lázně nebo městský park) se festival přemístil na parádní atmosférou dekadence nasáklé hlavní vlakové nádraží. Letošní ročník se roztáhl na tři stage z nichž dvě Dance hall a Garage stage byli umístěné ve starých nádražních halách asi 200 metrů od hlavní budovy nádraží.

Ani bych pořadatelům nezazlíval skoro dvouhodinový skluz kvůli zapojení elektřiny, ale opětovné “najmutí” legendárního chomutovského prznitele zvuku je už do pekla volající prohřešek. Už ve Švermáku prznil u mixáku vystoupení Kobry XI, Čokovoko plus dalších kapel a v pátek vesele pokračoval.

Kobra XI.Celou dobu jsem strávil v Garage stage, na které hrábli do strun jako první domácí fastcore matadoři Kobra XI. Ti opět doplatili na sabotáž “mistra” u mixu a to co se linulo z beden bych charakterizoval jako velký třesk ve sběrně surovin. Ale abych mistrovi neupřel snahu, něco na popud přihlížejících se zvukem dělal do poslední minuty.

Celý článek