Brutal Assault 11.

Den druhý – pátek 11. 8.

Hned ráno po desáté hodině začali čeští Smashing Face. Předvedli jeden z dalších nudných grincore setů. Za to následující, opět čeští zástupci, X-Core mi zvedli náladu s přehledem zahraným thrash/hard corem. Muzikanti byli pěkně pohybliví na pódiu což s povděkem kvitovali lidi na place, kde se rozpoutal slušný moshing. Muzika byla podobná Sepultuře v období alba “Arise”, i zpěv byl místy podobný Maxovi, ale X-Core měli navíc backing vokalistu v doprovodném kytaristovi. Moc moc dobré…

Něco málo po 11 hodině zahráli němečtí Deadborn průměrný death metal s dost monotóním a nudným zpěvem. Naštěstí je po půl hodině vystřídali slovenští doom/black metalisté Galadriel. První kapela na Brutalu, která měla ve svém středu ženu-zpěvačku, z těch co jsem viděl. Skvělá muzika podpořená dobře zapadajícími klávesy s ženským zpěvem, který byl na škodu dost potlačen. Jinak bez výtek pěkná muzika!

Po slovenském skvostu opět na scéně prasopalný grindcore zvoucí se Ophoilatry. Zajímavý na nich snad jen bylo to, že pocházejí z Brazílie jinak nic… Po nich nastává mé osobní překvapení celého festivalu. Oním překvapením byli čeští Trollech. Kdysi mě na Open Hell Festu nezaujali svým dřevním a starobou čpícím black metalem. Dnes to bylo o 100% jinde. V popředí všemu vládla baskytara, že jsem myslel, že slyším cover “Ausgebombt” od klasiků Sodom. Nevím tedy jestli mají stále co dočinění s black metalem, ale jejich lesní metal byl pro mě pořádná rána mezi oči. Skvělá práce hoši!!!

Whauuuu a na scéně moji oblíbení Ingrowing a konečně grincore mojí krevní skupiny. Pěkný set pouze frontman Vlakin nějak ztratil humor a žádný vtípky. Tedy až na jeden. Říkal, že nevystoupí frantíci Dagoba, ale místo nich budějovičtí Locomotive, ale nikdo mu to nevěřil…

Po Ingrowing se objevují běloruští deathmetaloví Rasta podpořený klávesovýma industriálníma pazvukama. Krásná hudba, která mě donutí si sehnat jejich CD. Kolem 15 hodiny okupují pódium švédové Visceral Bleeding hrající krásně svižný a brutální metalcore s výborným silovým zpěvem. Lahůdka pro moje ouška. Tak Vlakin nekecal a místo Dagoby hrají Locomotive. Ale žádná škoda a truchlení. Jejich metalcore byl jedinečný a prozatím měli od publika nejlepší odezvu. Na závěr přihodili pecku “Incest” z debutovýho alba……síla.

Další ze zástupců dnes trendového metalcoru holanďané Born From Pain. Jejich hudba byl pěknej dobře zahranej mazec s krásným silovým řevem. Bohužel po nich vystupující Skyforge jsem neslyšel, tedy pouze z dálky. Z doslechu vím, že hrají metal se silnými folklórními vlivy. Z dálky jsem slyšel dudy a další netradiční nástroje a sborové zpěvy. Po Skyforge hrají zase další, ale celkem líbiví, metalcoristi Rotten Sound z finska.

Francouzští Carnival In Coal produkují avantgardní metal s klávesovými psycho vsuvkami, trochu death metalu včetně chropotu, se špetkou melodického zpěvu, s hrstkou najazzlých vyhrávek, ale i trochu toho grindcore. Prostě úchylní frantíci, ale pozor!!! Není to žádný zmatek nebo guláš! Všechny tyto ingredience pasují v muzice Carnival In Coal pěkně dohromady a utváří tak velmi originální celek. Na následující Sick It Of All jsem se velmi těšil zásluhou jejich posledního CD “Death To Tyrants”. Pěkná porce old school hardcore newyorskýho střihu znějícího naživo o dost drsněji. Určitě se tato kapela více hodí do klubu, kde se dá dělat stage diving, to pak musí být pravý maso!!!

Amorphis – další kapela kvůli které jsem vyrazil na Assault. Bohužel oproti deskám s novým dredatým pěvcem zní o 100% tvrději a tím se vytrácí emocionální náboj skladeb. Jinak v pohodě set i s mojí oblíbenou hitovkou “Against Windows”.

Pro mnohé black metalové maškary (a že jich tu bylo) byli Dimmu Borgir vrchol festivalu. A pro mně? Zdaleka ne! Nikdy jsem jejich muzice nepřišel na chuť a to se nezměnilo ani tímto koncertem. Jediný čím mě upoutali byla jejich image.

Holandská parta Textures předvedla proč se o ní všichni, včetně kritiků vyjadřují v superlativech. Originální metal zahraný v hodně velké pohodě a s radostí. Velké oživení o proti předchozím Dimmu. Disavowed to byl metalcore jako prase… Žádná cukrová patlanice jako některé záoceánské partičky. Pořádný nářez, který mě s pomocí kávy nabudil, že jsem vydržel nespat do čtvrté hodiny ranní. Velice se mi líbil aktivní zpěvák, který chodil “plavat” mezi lidi.

Předposlední kapelou byli slováci Depresy. Hráli takový obyčejný nic moc black metal s ženskou za klávesy, ale docela se to dalo poslouchat. Druhý festivalový den zakončovali Těšínští black metalisti Ador Dorath a opět mě nepřesvědčili (poprvé jsem je viděl před Mortiis) o svých kvalitách. Jejich poslední CD “Symbols” je dost dobré, ale naživo je to dost bídné. Co jsem měl možnost číst ohlasy na internetu tak jsem asi jediný komu se nelíbily. Mimochodem – mají okulibou zpěvačku 🙂

Pokračování:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..