Původně jsem ani nevěděl zda se do litvínovské ponorky vůbec dostanu neboť jsem měl naplánovaný celodenní výlet s rodinou do Prahy. Vše se zlomilo, když jsem na koncert přes xicht knihu pozval svou manželku a ta v týdnu před koncertem vyhrála od klubu vstup zdarma…

O mojí lásce k Islanďanům Sólstafir jsem už tu párkrát psal a není divu, že jsem jí infikoval i poměrně velkou část mojí rodiny. Celé to vyústilo v podobu dvou vstupenek na jejich letošní pražský koncert v Paláci Akropolis, který jsme si nadělili jako vánoční dárek.

Co čert nechtěl moje drahá a lepší polovička se zřekla návštěvy koncertu a štafetový kolík tak celkem nečekaně přebrala má šnečím tempem dospívající dcera 🙂

Ve vlaku do Prahy jsem koukal na Instagramová storýčka zpěváka a kytaristy Aðalbjörna Tryggvasona z Akropole a nemohl se dočkat. Start koncertu byl uvedený na dvacátou hodinu večerní, ale Islanďané odstartovali projekci a následný skoro dvanáctiminutový opus Náttmál z alba „Ótta“ o deset minut dříve.

Ihned mě zaujal neobvyklý počet hudebníků na scéně jenž čítal devět hlav. Navíc zde působili tři houslistky a jedna čertovsky pěkná violoncellistka z jejíž hry bylo těžké odtrhnout zrak. Nezaujatý člověk by nevěděl zda citově prožívá se svým nástrojem hudbu Sólstafir či orgasmus 🙂 Dalším do počtu byl klávesák občas zpívající doprovodné vokály třeba v hitovce Fjara. Já mám tedy osobního koně z posledního alba „Berdreyminn“ ve skladbě Bláfjall, který se tento skvělý večer nehrál. Klávesák pak předváděl parádní performanci v samotném závěru skladby Goddess Of The Ages s klávesami v rukách co mu kabely dovolili.

Celý článek →

V pátek 23. října jsem dorazil už za pěkné tmy na každoroční festival Cumbajšpíl. K mé ohromné radosti zůstalo místo konání z loňského roku. Po několika ročnících ve Švermáku (předtím městské lázně nebo městský park) se festival přemístil na parádní atmosférou dekadence nasáklé hlavní vlakové nádraží. Letošní ročník se roztáhl na tři stage z nichž dvě Dance hall a Garage stage byli umístěné ve starých nádražních halách asi 200 metrů od hlavní budovy nádraží.

Ani bych pořadatelům nezazlíval skoro dvouhodinový skluz kvůli zapojení elektřiny, ale opětovné „najmutí“ legendárního chomutovského prznitele zvuku je už do pekla volající prohřešek. Už ve Švermáku prznil u mixáku vystoupení Kobry XI, Čokovoko plus dalších kapel a v pátek vesele pokračoval.

Celou dobu jsem strávil v Garage stage, na které hrábli do strun jako první domácí fastcore matadoři Kobra XI. Ti opět doplatili na sabotáž „mistra“ u mixu a to co se linulo z beden bych charakterizoval jako velký třesk ve sběrně surovin. Ale abych mistrovi neupřel snahu, něco na popud přihlížejících se zvukem dělal do poslední minuty.

Celý článek →

Po několika zmeškaných akcích se mi konečně Sláva trefil do volného termínu a já mohl večer za velkýho fičáku vyrazit pod Lípu. V lokálu u stolu seděl Pepé s Milanem (Kotel#26) a s pár dalšími postavičkami. Dal jsem jedno rychlé pivko u kterého mi Pepé vyprávěl o jeho dovolené v Rumunsku 🙂 ještě předtím mi však Milan potvrdil neveselou zprávu o jeho odchodu z party industriálních Kotelníků 🙁

Mezitím už zazněly první tóny bandy BOB a já přesunul své těžiště o patro výše. Ti se s ničím nemazali a nasázeli svůj thrashový set s příměsí hardcoru ukrutnou rychlostí. Člověk ani nevěřil, že už je konec 🙂 Zpěvák neustále pobíhal z jedné strany na druhou čímž mi trochu evokoval neposednýho Barnyho z Napalm Death…

Po krátké přestávce ovládli pódium angličané Petrol Girls a to doslova. Kvarteto složené napůl z kluků a holek drhly hardcore punk hrubějšího zrna. Díky výborné zpěvačce mi Petrol Girls dali vzpomenout na mé oblíbené amíky Walls Of Jericho (momentálně jsou ve studiu a nahrávají novou placku), ale v jejich podání to bylo syrovější a bez zbytečných melodií 😀

Celý článek →