Havířská Cache – Podkrušnohorské technické muzeum

Kvůli takhle parádním keškám na zajímavých místech, o kterých jsem neměl ani tušení, mě geocaching velmi baví. O čemže to mluvím? Hezky popořadě.

O jednom z víkendů  jsme s 3/4 rodinou plánovali jet navštívit manželčiny rodiče. Jako podmínku návštěvy jsem si dal po cestě odlovit nějakou tu geokrabičku. Na googlí geomapě nás zaujala keška umístěná mezi Kopisty a litvínovskou chemičkou přímo v útrobách Podkrušnohorského technického muzea. Už pěknou řádku let jezdíme okolo a nikdy jsme o muzeu byť jen chabé slůvko neslyšeli, proto nás potvora zvědavost zlákala za poznáním něčeho nepoznaného  🙂

Na místě nás přivítal kromě smradu čpavku z chemičky nevalný pohled na areál bývalého dolu Julius III., který je od roku 2003 součástí PTM. Od srdečného průvodce jsme se dozvěděli, že na vině jsou památkáři. Ti zabraňují alespoň částečné údržbě, aby se budovy nerozpadly. Musí se s opravami počkat na jejich příjezd, aby se provedly pod jejich odborným dohledem. Na příjezd se už čeká několik let  😆

V době, kdy jsme muzeum navštívili, zaměstnancům muzea skončili pracovní smlouvy a nevěděli co bude s muzeem dále  😥 Doufáme, že situace se brzy vyjasní a muzeum nadále bude fungovat a udrží se expozice v provozuschopném stavu. Během dvouhodinové prohlídky jsme byli z exponátů i zajímavým výkladem velmi nadšeni.

Nejatraktivnější částí expozice dolu Julius III. je replika štoly s hlubinnými chodbami v jedné z budov. Veškeré stroje ve štole i třeba dopravní pás, razící kombajn a přibírkový stroj jsou stále ve funkčním stavu. Dokonce nám byla předvedena simulace odpalu uhelné štoly.

Dominantou areálu je budova s těžní věží. Ta je prozatím návštěvníkům nedostupná, ale náhrada v podobě obhlédnutí strojovny s unikátním parním strojem z roku 1891 je parádní. Dále je v areálu muzea dostupná budova lampárny s vybavením pro horníky a strojem na výrobu sodovky. Poslední expozicí je budova s ukázkou a vybavením Báňské záchranné služby. Zde se nachází i model tak jak areál vypadal před lety kdy se tu naplno těžilo.

V malých místnůstkách je k vidění vývoj hornických svítidel nebo lze osahat či potěžkat fárací nářadí. Je obdivuhodné co museli havíři za těžkou výbavu v dolech pobrat. Smutná je pak poslední pietní místnost s výčtem i jmény obětí důlních katastrof.

Nad rámec prohlídky nám byl ke konci umožněn vstup do chátrající budovy se sociálním zařízením havířů.

Trochu jsem se více rozepsal  😆 nejlepší bude se do muzea vydat na vlastní pěst. Opravdu muzeum stojí za návštěvu – www.ptm.cz nebo odkaz na reportáž Toulavé kamery.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.